Letošní štědrý večer jako by naplnilo poselství adventních svíček. Celý den i večer se nesl v duchu míru, přátelství, lásky a snad i naděje. Začal cvičením s kamarádkou Evou, pokračoval obědem u přítelovy dcery a Jitka se opravdu snažila pro nás dva vytvořit slavnostní oběd a došlo i na dárky ...

Uvolněná, rodinná atmosféra mne pak provázela na kávě u kamrádky, se kterou jsme při sobě stály 20 let v mém předchozím zaměstnání a i když se teď naše cesty rozešly, přátelství trvá. Po cestě domů mi zavolala moje bývalá asistentka a povídaly jsme si o rodinách i o svých osudech.

A večer jsme poseděli s přítelem u svátečně prostřeného stolu. A když jsme se jeden druhého ptali, na co si připijeme, oba jsme řekli: Na to, že jsme se potkali, na to že jsme spolu.

Letošní vánoce jsem nijak zvlášť nechystala. Byly to jen takové letmé přípravy mezi prací a cvičením s Bet. Ale všechno bylo hotové, v klidu, bez spěchu, v pohodě. A dárky pod stromečkem byly chystány s jediným cílem. Dát druhému něco, co ho potěší. Ale nejkrásnějším dárkem byl večer sám. Klidný, pohodový, plný vzájemného porozumění jako ostatně celý den, který mu předcházel.

Přeju všem krásné svátky prohřáté teplem domova.